|
Byl to dobrý herec. Sklízel potlesk i chválu svých kolegů. Vlastně byl šťastný. A občas někam na výlet, a občas nějaká ta láska, A pak se vrátit zpět na scénu.
Jednoho dne k němu přišla půvabná dívka. Omamně voněla. Nabídla mu své srdce a on ho pohladil a jemně pomuchlal, načež ho vrátil se slovy: „To byla dobrá hra.“
Utekla zhrzená a on nechápal. Až jednoho dne, když ji znovu potkal, řekla mu tajemství. „Tenkrát to hra nebyla.“ Chtěl ji v té chvíli dát kus svého já. Ona se však otočila a s trochu posmutnělým hlasem vyslovila svůj konečný monolog: ! Je pozdě bído, je zavřeno.“
|
|
|
